Smlouva o zprostředkování a spotřebitel

V posledních týdnech a měsících je stále silněji cítit tlak na posílení ochrany spotřebitelů. Setkáváme se s ním v mediích, návrzích právních předpisů, před rozhodci i v soudních síních. Někdy může být vyvolán dojem, že spotřebitel pro svoji „křehkost“ může argumentovat ledačím a soudci a rozhodci tomu bezmezně naslouchají, aniž by odpovědně posoudili s přihlédnutím ke konkrétní situaci pozici spotřebitele bez ovlivnění výše nastíněným tlakem. V září 2011 jsem narazil na rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 17C 82/2010, který mě mile překvapil.

Žalobce (spotřebitel) se soudním řízení domáhal vrácení provize zaplacené žalované realitní kanceláři na základě smlouvy o zprostředkování. Mezi spotřebitelem a realitní kanceláří byla uzavřena smlouva o zprostředkování koupě nemovitosti. Smluvní strany se dohodly na podkladě § 262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, že se jejich vzájemná práva a povinnosti bude řídit obchodním zákoníkem. Základní rozdíl mezi úpravou obchodněprávní a občanskoprávní je následující. Podle ust. § 645 Obchodního zákoníku (a takový byl i obsah smlouvy o zprostředkování v daném sporu) vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním příležitosti pro zájemce uzavřít zprostředkovanou smlouvu. Občanský zákoník ve svém § 774 stanoví očividně jiné pravidlo. Zprostředkovateli vzniká nárok na provizi až uzavřením zprostředkované smlouvy.

Spotřebitel se v řízení domáhal vrácení provize s tvrzením, že k uzavření zprostředkovávané smlouvy nakonec nedošlo a že s ohledem na občanskoprávní úpravu nelze sjednat okamžik vzniku nároku na provizi odlišně.

S tímto názorem se však Městský soud v Brně v citovaném rozhodnutí neztotožnil. Uvedl, že sama o sobě skutečnost, že právní vztahy mezi účastníky, ze kterých je jeden spotřebitelem, neznamená, že dohoda o volbě obchodního zákoníku by směřovala ke zhoršení právního postavení spotřebitele. Důvodem je skutečnost, že i právní úprava zprostředkovatelské smlouvy v občanském zákoníku není kogentní povahy. Dohodou účastníku je tedy možné odchýlit se od smluvní úpravy zprostředkování v obchodním zákoníku i od smluvní úpravy zprostředkování v občanském zákoníku. Dispozitivnost úpravy dle závěrů Městského soudu v Brně vyplývá pro obchodněprávní úpravu z § 263 odst. 1 obchodního zákonu a pro občanskoprávní úpravu z § 2 odst. 3 občanského zákonu. Závěr o dispozitivní povaze úpravy zprostředkování v občanském zákoníku vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 938/2004.

Městský soud ve své argumentaci pokračuje a dodává, že sjednání okamžiku vzniku nároku na provizi odlišně od § 774 občanského zákoníku, nečiní takové ujednání neplatným (např. jako v případě posuzované smlouvy, podle které nárok na provizi vzniká již obstaráním příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy). Je třeba dát plný průchod takto svobodně projevené vůli účastníků, a to s ohledem na zásadu autonomie vůle. Žalobu na vrácení provize pak soud svým rozsudkem zamítl.

V praxi se lze setkat i s názory opačnými, bohužel často vedenými mediálním tažením, než správnou interpretaci a aplikací právní úpravy opřenou o rozumné použití právních zásad.

Mgr. Petr Vodka, advokát

Zobrazit všechny aktuality...