K vybraným změnám správního soudnictví

Rok 2012 s sebou přinesl řadu významných legislativních změn a nedotknuta nezůstala ani oblast práva správního. S účinností od 1. 1. 2012 byl novelizován zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „SŘS“), který lze považovat za základní procesní předpis správního soudnictví.

Změnu zaznamenalo několik oblastí dané právní úpravy, přičemž přijatá opatření byla motivována především několika základními cíly, a to rychlostí, efektivitou a hospodárností správního soudnictví. Mezi nejvýznamnější změny pak patří změna místní příslušnosti krajských soudů, změna koncepce řízení o kasační stížnosti, zvýšení ochrany proti nečinnosti a nezákonným zásahům správních orgánů, změna koncepce řízení o zrušení opatření obecné povahy, celkové zrychlení řízení před správními soudy a také urychlení soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu, jehož důsledkem je omezení osobní svobody cizince.

Změna místní příslušnosti krajských soudů

Doposud byla dle § 7 odst. 2 SŘS místní příslušnost svěřována soudu, v jehož obvodu se nachází sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni. Novela sice ponechala určení dle obvodu správního orgánu, avšak nově bude příslušný ten krajský soud, v jehož obvodu se nachází správní orgán, jenž vydal rozhodnutí v I. stupni, jak tomu bylo doposud pouze ve věcech nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Změna koncepce řízení o kasační stížnosti

Nově se kasační stížnost nepodává u soudu, jež napadené rozhodnutí vydal, ale přímo u Nejvyššího správního soudu, který také svá rozhodnutí nově doručuje všem účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení sám. Bude-li však podána u soudu, jež rozhodnutí vydal, lhůta zůstane zachována. Samotné řízení před Nejvyšším správním soudem však nadále probíhá tak, jak tomu bylo v dřívější právní úpravě.

Novinkou je také možnost podávat kasační stížnost i ve věcech místního referenda.

Zvýšení ochrany proti nečinnosti a nezákonným zásahům správních orgánů

Co se týče žalob ve správním soudnictví, nejčastěji jsou uplatňovány právě žaloby na ochranu proti nečinnosti a žaloby proti nezákonným zásahům, pokynům nebo donucení správních orgánů. Jako významný přínos se tak jeví jejich nové zařazení mezi přednostně projednávané a rozhodované věci. U žalob proti nezákonnému zásahu lze navíc nově požadovat i pouhé vyslovení, že zásah orgánu veřejné moci byl nezákonný. I když by se mohlo zdát, že toto pouhé deklarování právního stavu je v rámci prováděných změn nezajímavé, tato drobná změna by mohla zlepšit situaci těch, jež hodlají uplatnit svůj nárok v řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

Ve vztahu k žalobám proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu pak novelizace zavádí ještě jednu zcela zásadní změnu. Doposud k uplatnění předmětné žaloby bylo zapotřebí kumulativně splnit dva požadavky, a to aby zásah byl zaměřen přímo proti osobě, která se žalobou domáhá nápravy, nebo alespoň aby v důsledku takového zásahu bylo proti ní přímo zasaženo, a zároveň musel tento zásah nebo jeho důsledky trvat anebo hrozit jeho opakování. Nově však odpadá požadavek, aby namítaný nezákonný zásah v době jeho projednávání stále trval, což přináší mnohem větší jistotu žalobcům, jejichž podání byla doposud často odmítána, jelikož předmětný zásah již skončil.

Změna koncepce řízení o zrušení opatření obecné povahy

Institut opatření obecné povahy se jako nový jev v českém právním řádu objevilo poprvé roku 2004 v zákoně č. 99/1963, správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zpočátku byl využíván pouze zřídka, avšak vzhledem k tomu, že míra jeho využití v rámci jednotlivých právních předpisů se stále zvyšuje, nebylo již účelné, aby o zákonnosti všech opatření obecné povahy i nadále, a pouze v jednom stupni, rozhodoval Nejvyšší správní soud. Novela tak přinesla změnu ve věcné příslušnosti soudů rozhodujících v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tak, že k přezkumu jsou příslušné v prvním stupni krajské soudu. Ty potom mohou při svém rozhodování vycházet z poměrně bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu.

Novela dále také prodloužila lhůtu pro rozhodnutí soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo její části z původních 30 dnů na 90 dnů poté, co návrh došel soudu. Kromě věcné příslušnosti byla např. do SŘS zavedena lhůta omezující možnost podat návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, a to do tří let ode dne, kdy napadené opatření nabylo účinnosti. Zavedena byla také zásada koncentrace řízení, jež je definována v § 101b odst. 2 SŘS tak, že obsahuje-li návrh stanovené náležitosti, nelze jej již v dalším řízení rozšiřovat na dosud napadené části opatření obecné povahy nebo je rozšiřovat o další návrhové body.

Odstraněna byla také dosavadní úprava, podle níž neměl žádný z účastníků právo na náhradu nákladů.

Zrychlení řízení před správními soudy

Co se týče projednání věci samé, doposud byli účastníci dle § 37 odst. 1 SŘS předvolávání k jednání tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. Nově však bude soud stanovovat tuto dobu s ohledem na povahu věci, tak aby měli čas k přípravě, zpravidla alespoň pět pracovních dnů. Změny dostál také § 74 odst. 1 SŘS, jež v rámci projednávání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu stanovoval, že soud uloží žalovanému, aby nejdéle ve dvouměsíční lhůtě předložil správní spisy a své vyjádření k žalobě. Takováto lhůta však vedla k zbytečným průtahům, a tedy byla zákonodárcem modifikována tak, že má žalovaný nově povinnost tak učinit bez zbytečného odkladu.

Závěrem lze shrnout, že nastalé změny měly svoje opodstatnění, vycházely z nedostatků zjištěných dlouhodobou praxí, především pak spočívajících v nehospodárnosti řízení a v na to navazujících průtazích a tak je možné pokládat tuto novelu za přínosnou.

 

Mgr. Karolína Černá, advokátní koncipientka 

Zobrazit všechny aktuality...